Pasivní solární zisky

Energii, kterou dům získává ze slunce, se říká pasivní solární zisky.

Bohaté prosklení obytných místností může působit velmi efektně, ale musí být navrhováno s mírou. Skleněné plochy totiž způsobují velké tepelné ztráty v zimě a zároveň přehřívání interiéru v létě. Samozřejmostí by měl být promyšlený systém stínění, který je u větších ploch finančně nákladný.

Návrh prosklených ploch s rozumem také výrazně ovlivní pořizovací náklady. Menší plochy jsou levnější a odpadá mnohdy nutnost použití vnějších stínících prvků, které jsou také velice nákladné.

Pokovení skel nízkoemisivní vrstvou

Velice nízké hodnoty součinitele prostupu tepla byli u izolačních skel dosaženy teprve použitím vrstvy pokovení. Jde o tabule skla opatřené napařenou vrstvou kovu, jsou také označována jako low E coated (nízká emisivita). Protože tato skla vyzařovanou energii podle její vlnové délky odrážejí nebo propouštějí, hovoříme o selektivní povrchové úpravě. Krátkovlnné sluneční záření přicházející zvenku, proniká sklem (menší část je zachycena selektivní vrstvou)  a po dopadu na vnitřní plochy se proměňuje na teplo. Toto dlouhovlnné tepelné záření, které by se z vnitřního prostoru ztrácelo sklem ven, se na povrchové vrstvě odrazí a takříkajíc je posláno zpět dovnitř. Ve spojení s výplní inertním plynem jsou dosaženy vysoké izolační parametry a dostatečné solární zisky.

V současné době je nejvýhodnější pro pasivní domy používat trojité zasklení o hodnotách Ug = 0,5 W/(m2.K), g = 52 % nebo Ug = 0,6 W/(m2.K), g = 60 %. Oba druhy skel dosahují svých parametrů při nejvíce výhodné 18 mm meziskelní mezeře. Skla s vyšší propustností slunečního záření než 60 %, tzv. „solární skla“, jsou již v nabídce několika výrobců.

Zdroj: Centrum pasivního domu